.Jeden kazatel se pokoušel prodat svýho koně. Nějaký muž se u něj zastavil, aby si koně prohlédl. Kazatel řekl muži, že místo rčení krok má říct "chvalte boha a místo hou" má říst amen.
Tak sedl muž na koně a řekl "chvalte boha" a kůň se rozešel. Muž řekl znova "Chvalte boha" a kůň začal klusat.Řekl to ještě několikrát a kůň se rozběhl strašnou rychlostí. Najednou se před nimi objevil útes. Muž zaječel hou. Kůň nezastavil. Muž křičel všechny možné příkazy, pokusil se koně stáhnout zpátky, ale nic ho nezastavilo.
Pak si najednou vzpoměl a zaječel Amen. Kůň se zastavil těsně na okraji, dříve než spadli dolů. Muži se tak ulevilo, že mu položil ruku na krk a pak řekl chvalte boha.

Šel chlápek na závody koní. Když se před prvním závodem šel podívat k tabuli, na kterého koně by měl vsadit, zahlédl tam kněze, jak jednomu koni žehná. Řekl si, že by to mohlo něco znamenat, honem šel na koně vsadit a kůň samozřejmě vyhrál. Chlápek tedy sledoval kněze dalších pět závodů a docela příjemně na tom vydělal. Rozhodl se, že v posledním závodě vsadí všechny vyhrané peníze. Učinil tak. Závod začal dobře, ale pár desítek metrů před cílem se najednou vedoucí kůň zhroutil k zemi a byl na místě mrtvý. Chlápka to pěkně dožralo a běžel za tím knězem žádat vysvětlení. Ten pouze smutně zakýval hlavou a povídá: ”No jo, s vámi nevěřícími je problém. Vy zkrátka nepoznáte rozdíl mezi požehnáním a posledním pomazáním!”

Na venkově: Na silnici mezi lány polí se zastaví škodovka, ještě třikrát škytne a chcípne. Naštvaný řidič vyleze z vozu, otevře motor a zkouší do všeho ťukat a tahat za cokoliv, protože tomu vůbec nerozumí.
V tom přiběhne bílý kůň, zastaví se a směrem k řidiči suše prohodí: "To bude rozdělovač..." a odběhne pryč.
Řidič tupě zírá s otevřenými ústy, stále nemůže uvěřit. Pak mávne rukou a zkusí vyčistit ten rozdělovač. Otočí klíčkem v zapalování - a auto naskočí.
V nejbližší vesnici si dává v hospodě oběd a nedá mu to a popíše vrchnímu příhodu.
Vrchní reaguje: "Ale to máte z pekla štěstí. Von tady pobíhá ještě černej kůň a ten tomu vůbec nerozumí..."

Chlápek vyrazil na výlet z města a v řídce obydlené podhorské oblasti dostal v zatáčce smyk a skončil ve škarpě. Naštěstí se mu podařilo sehnat pomoc - jednoho místního farmáře s velkým, silným valachem jménem Karel. Farmář přivázal Karla k autu a zařval:
"Táhni, Nelly!"
Karel se ani nehnul. Farmář zařval podruhé:
"Táhni, Draku!"
Karel se zase ani nehnul. Farmář zařval potřetí:
"Táhni, Karle."
Kůň zabral a bez problémů auto dostal na silnici. Chlápek farmářovi děkoval a přitom se ho zeptal:
"Pane, proč jste toho koně dvakrát oslovil špatným jménem?"
"Víte, on Karel je slepej. A kdyby si myslel, že táhne sám, ani by se neobtěžoval zkusit zabrat."

Přijedou dva policajti na koních k hospodě a že půjdou na pivo. Nechají tedy své dva nádherné hřebce stát před hospodou. Těsně před vstupem dovnitř se jeden z policajtů zastaví a říká: "No jo, ale jak si potom ty koně poznáme?"
Oba přemýšlí a pak ten první řekne: "Tak já tomu svýmu ostříhám hřívu."
Jak řekl, tak udělal. Druhý policajt kouká a řekne: "Ale ten tvůj je teď hezčí."
Tak mu taky ostříhá hřívu. První: "Ale teď zase nevíme, kterej je můj a kterej tvůj. Tak já tomu svýmu ostříhám ocas."
Tak to udělá a druhý se slovy, že ten kůň je hezčí, upraví i svého miláčka. První policajt se naštve, že zase nic neví a řekne: "Ale to už přece nejde. Teď si je zase nepoznáme."
Druhý policajt se zamyslí a říká: "Víš co? Tak já si potom vezmu bílýho, ty černýho a bude to."